Osobnosti: SKUPA, Josef, loutkář, Plzeň, Praha

Datum narození: 16.2.1892
Místo narození: Strakonice
Datum úmrtí: 8.1.1957
Místo úmrtí: Praha

V letech 1911-1915 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po absolvování byl odveden do rakouské armády, avšak po krátkém čase byl odvelen do plzeňské Škodovky. Zde se zapojil do kulturního života města a stal se externím scénografem Městského divadla. Již od mládí se zajímal o divadlo, za studentských let hrál ve studentských kabaretech, rovněž modeloval loutky, navrhoval dekorace a příležitostně hrál na spolkovém loutkovém divadle v Kinského sadech.
Měl však zcela jinou představu o moderním loutkovém divadle a proto v roce 1917 přijal nabídku plzeňského Loutkového divadla Feriálních osad na spolupráci. Ačkoli původně se předpokládalo, že S. se v divadle uplatní především jako scénograf a konstruktér scény a loutek, v krátké době se projevil jako výborný herec, režisér a autor.
Během války se uplatňoval zejména v politických kabaretech, kterými divadlo dávalo najevo své protirakouské a protimilitaristické postoje, a tím reagovalo na válečnou situaci.
Po válce se stal profesorem kreslení na plzeňské reálce, zároveň pokračoval ve své ochotnické činnosti v divadle Feriálek. Pro všestranný umělecký talent, schopnost chápat divadlo v jeho celku a výborné organizační schopnosti se stal vůdčí osobností divadla.
Jeho hledání moderního výrazu pro loutkové divadlo se propojilo se snahou poznat vše podstatné a životaschopné z tradičního loutkářství, které ve Feriálkách reprezentoval lidový loutkář Karel Novák. Poučen lidovým loutkářstvím si Skupa uvědomil význam typových postav pro loutkové divadlo a snažil se vytvořit podle starých osvědčených schémat aktuální komediální typ.
V druhé polovině 20. let se tak hlavním prostředkem jeho umělecké výpovědi stala typová loutková dvojice Spejbl a Hurvínek. Skupa pro tyto loutky vymyslel jedinečné charaktery a nalezl pro ně specifické pohybové, hlasové i jazykové vyjadřovací prostředky. Pro vnímání S+H v jeho podání bylo důležité, že prostoupení dobových a nadčasových témat posouvalo tuto dvojici do archetypální polohy věčně se vracejícího generačního problému a zaručilo jim diváckou odezvu. Do konce 20. let, kdy dokončil precizaci své umělecké metody, získal si díky těmto loutkám téměř celonárodní popularitu.
V roce 1930 založil vlastní profesionální divadlo Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupa, s kterým pořádal zájezdy po celé republice.
Za okupace se snažil svou uměleckou tvorbou dodat českému národu odvahu a sílu k přežití. V roce 1944 byl zatčen a vězněn v Drážďanech, odkud po bombardování města v únoru 1945 utekl.
Po válce otevřel profesionální scénu Divadlo Spejbla a Hurvínka v Praze. Jeho profesionální činnost plynule navázala na jeho amatérskou éru: metoda, kterou zformoval v plzeňském divadle Feriálních osad mu přinesla národní i světovou popularitu. a S. se stal nejvýznamnějším českým loutkářem první poloviny 20. století.

Bibliografie:
Autorské práce:
Ze Skupova zápisníku, seriál v Československém loutkáři 1954 a 1955.

Loutkové hry (převážně nepublikované):
Páté přes deváté (prem. 1927)
Tip top revue (spoluautor F. Wenig, prem. 1928)
Utrpení Spejbla i syna jeho (spoluautor F. Wenig, prem. 1929
Amorkovy rozmary (spoluautor F. Wenig, prem.1930)
Revue jaksi z donucení (spoluautor F. Wenig, prem. 1930)
Hurvínkovo Bububu (prem.1932)
Se Spejblem do stratosféry (spoluautor F. Wenig, prem. 1932)
Je Spejbl Spejblovič vinen? (spoluautor F. Wenig, prem. 1934)
Hurvínek na Baltu (prem. 1935)
Dobrodružství Hurvínka rozhlasového reportéra (spoluautor F. Wenig, prem.1936)
Podivuhodný odkaz markýze Chepailleble (spoluautor F. Wenig, prem. 1936)
Hurvínek se učí čarovat (spoluautor F. Wenig, prem. 1937)
Jdeme do sebe (spoluautor F. Wenig, prem. 1937)
O fousatém Hurvínkovi (spoluautor F. Wenig, prem. 1938)
Kolotoč o třech poschodích (spoluautor F. Wenig, prem. 1938)
Robinson Hurvínek (spoluautor F. Wenig, prem. 1941)
Zlaté děti (spoluautor F. Wenig, prem. 1942)
Haló, haló, přepínáme (spoluatuor J. Balák, prem. 1946

Bibliografie českého amatérského divadla. Praha, IPOS 1999, č. 1112, 1151, 1174, 1246, 1283, 1284, 1417, 1426.

Životopisné:
DUBSKÁ, A.: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004.
DUBSKÁ, A.: Josef Skupa - fenomén své doby. Loutkář 1997, s. 10-13.
GRYM, P.: Klauni v dřevácích. 1988.
IK: Josef Skupa, Lexikon české literatury IV/1. Praha 2008, s. 180-183
MAKONJ, K.: Loutka, dvojice a lidský dualismus. In Spejblův magazin 1986, s. 28n.
MALÍK, J.: Národní umělec Josef Skupa. Praha 1962.
MALÍK, J.: Úsměvy dřevěné Thálie. Praha 1965.
PAVLOVSKÝ, P.: Sémantika kostýmu a masky postav S H. Československý loutkář 1980, s.223n.
sborník: D S H 1972, 1972.
sborník: Plzeňské loutkářství. Plzeň 1925.
sborník: Josef Skupa, Plzeň a loutky. Plzeň 1967.
sborník: 60 let národního umělce Josefa Skupy. 1952.
VAŠÍČEK, P., MALÍKOVÁ, N.: Plzeňské loutkářství. Plzeň 2000.
VODIČKOVÁ, E.: Josef Skupa a česká loutkářská tradice. Československý loutkář 1957, s.29n.

Archivy:
Hradec Králové, Státní okresní archiv:
Nový Bydžov, Jirásek, Plakáty, nezpracováno
Nový Bydžov, Jirásek, Korespondence souboru, nezpracováno

Pardubice, Státní okresní archiv, Holice, Hlahol, kar. 2

Plzeň, Archiv města Plzně - Skupova pozůstalost.
Archiv Divadla Spejbla a Hurvínka Praha