Osobnosti: POLÁŠEK, Jiří, Blansko

Datum narození: 27.2.1928
Místo narození: Brno
Datum úmrtí: 8.9.2022
Místo úmrtí: Blansko

Režisér a scénograf Divadla pracujících ZK ROH Metra Blansko od 1955, od roku 1994 Blanenského divadla.

1955–1992 v režii J. Poláška vybraná dramaturgie, např. Čapek, Nezval, Leonov, Suchý, Šlitr, Havlík, Voskovec a Werich, Gogol, Hrabal, Šotola, Majakovskij, Voltaire.

1984 účast na FEMAD Poděbrady, Suchý – Havlík: Elektrická puma. Z politických důvodů zakázáno uvedení na Jiráskově Hronově.
1987 účast na Jiráskově Hronově, Suchý – Havlík: Hra na dr. Johanna Fausta, Praha II., Karlovo nám. 40.
1989 účast na Jiráskově Hronově, Majakovskij: Příliš horká lázeň a Hacks: Jarmark (neuvedeno kvůli úrazu herce).

Jiráskův Hronov 1989: Tím, že pojmenovávali svět kolem sebe, říkali divákovi “podívej se na nás, nejsi stejný jako my?” Právě tento apel podle mého názoru v roce 1989 na Jiráskově Hronově pobouřil funkcionáře KSČ. Psychicky nevydrželi v Majakovského Příliš horké lázni poslouchat “Blbnem dál pod jakýmkoliv praporem” a další původní písně z dílny divadla. (DS ZK Metry Blansko)
LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Jiřímu Poláškovi. Anatérská scéna 2003, č. 1, s. 25, foto.

Více viz příloha: KNIES, Antonín: Blanenské divadlo 1892–1992 a publikace POLÁŚEK, Jiří: Zrcadlo paměti. Osobní reflexe o činnosti Blanenského divadla. Město Blansko za přispění MUDr. Ireny Vrtělové a Roberta Nečase, 2022. 122 stran s početnou fotografickou dokumentací.

Soupis Inscenací:
1953 – Johan Strauss: Cikánský baron. Scénografie.
1955 – Karel Čapek: Matka. Režie a scénografie.
1956 – Vítězslav Nezval: Manon Lescaut. Režie.
1956 – Friedrich Zell, Karl Millöcker: Žebravý student. Režie.
1957 – Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů. Režie.
1957 – Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek: Těžká Barbora. Scénografie.
1960 – Guilherme Figueiredo: Liška a hrozny. Režie a scénografie.
1960 – Leonid Maximovič Leonov: Zlatý kočár. Režie a scénografie.

1961 – Franz Lehár: Země úsměvů. Scénografie.
1962 – Kabaret Brejle. Režie.
1962 – Vítězslav Nezval: Milenci z kiosku. Režie.
1963 – Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Jonáš a tingl tangl. Režie a scénografie.
1966 – Franz Lehár: Paganini. Scénografie.

1971 – Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek: Caesar. Režie a scénografie.
1972 – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor. Režie a scénografie.
1974 – Carlo Goldoni: Poprask na laguně. Režie a scénografie.
1975 – Aristophanes, Hana Čiháková, Vladimír Renčín, Jindřich Brabec: Nejkrásnější válka. Režie a scénografie.
1975 – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba. Režie a scénografie.
1977 – Karel a Josef Čapkové: Ze života hmyzu. Režie a scénografie.
1978 – Grigorij Gorin: Zapomeňte na Herostrata. Režie a scénografie.
1979 – Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek: Těžká Barbora. Režie a scénografie.
1980 – Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Vyvěste fangle. Režie a scénografie.

1981 – Vítězslav Nezval, Emil František Burian: Milenci z kiosku. Režie a scénografie.
1982 – Bohumil Hrabal: Bambini di Praga aneb Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Režie a scénografie.
1983 – Jiří Šotola, Zdeněk Potužil: Kuře na rožni. Režie a scénografie.
1984 – Jiří Suchý, Ferdinand Havlík: Elektrická puma. Režie a scénografie.
1986 – Ladislav Smoček: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. Režie a scénografie.
1987 – Jiří Suchý Ferdinad Havlík: Hra na Dr, Johana Fausta, Praha II., Karlovo nám. 40. Režie a scénografie.
1988 – Peter Hacks: Jarmark. Režie společně s Petrem Boriou.
1989 – Vladimír Majakovskij: Příliš horká lázeň. Režie společně s Petrem Boriou.
1990 – Voltaire (próza Candide) v dramatizaci Cziviše, Vostré a Vostrého: KAN DID aneb HURÁ optimismus. Režie společně s Petrem Boriou.

1992 – Jiří Suchý, Ferdinand Havlík, Jiří Polášek: Sladký život blázna Vincka. Režie a scénografie.
1994 – Lukiános, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek, Jiří Polášek: Osel beze stínu. Režie a scénografie.
1995 – Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek: Caesarovo finále. Režie a scénografie.
1996 – Vladislav Vančura: Rozmarné léto. Režie a scénografie.
1997 – Jiří Suchý: Víkend s Krausovou. Režie a scénografie.
2000 – Jiří Suchý, Ferdinand Havlík: Elektrická puma aneb Homeless musical party. Režie a scénografie.

2001 – Jiří Polášek, Ivan Vyskočil:„komediální jevištní balábile“ z her Ivana Vyskočila HAMLET 2001 a MEZIŘEČI. Režie a scénografie.
2002 – Jiří Polášek s použitím textů Jiřího Suchého, Miroslava Horníčka, Ivana Vyskočila, P. H. Camiho, Jana Rejžka a vlastních, hudba Jiří Šlitr, Ferdinand Havlík, Miloš Libra: Soirée aneb Concerto grosso. Režie a scénografie.
2004 – Vladimír Vrtěl: GRANT aneb SEMAFOR MÁ ZELENOU – muzikál k poctě Jiřího Šlitra. Dramaturgická spolupráce a scénografie.
2006 - Neil Simon: Vstupte! Režie a scénografie.
2008 - Karel Michal / Bohumil Hrabal / Jiří Bednář: Fragmenty. Libreto, režie a scénografie.
2009 – Ronald Harwoood: Garderobiér. Režie, scénografie a texty písní.

2016 – Jiří Polášek s použitím textů Ivana Vyskočila: Meziřeči a Mezizpěvy. Režie.

Bibliografie:
AS 2002–1/25

KNIES, Antonín: Blanenské divadlo 1892-1992. Blansko. Petr Müller 1992. 96 s., foto v textu. kART.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Jiřímu Poláškovi. AS 2003, č. 1, s. 25, foto.

POLÁŠEK, Jiří: Zahrada paměti. In: Antonín Knies: Blanenské divadlo 1892-1992, s. 79-95.

POLÁŚEK, Jiří: Zrcadlo paměti. Osobní reflexe o činnosti Blanenského divadla. Město Blansko za přispění MUDr. Ireny Vrtělové a Roberta Nečase, 2022. 122 stran s početnou fotografickou dokumentací.

Poznámka:
Řekne-li se v Blansku divadlo, ozvěnou se vrací: Jiří Polášek. Pranic nevadí, že na živobytí si vydělával jinou profesí, byť zase ne tak vzdálenou. Neboť výtvarničení jde s divadlem v mnoha případech ruku v ruce.

Jiří Polášek je absolventem státní grafické školy v Praze. Pracoval jako grafik, později designér firmy Metra Blansko. Nyní je již v důchodu. Začátek jeho režisérské, dramaturgické, scénografické a herecké činnosti se váže k roku 1955, a to Čapkově Matce a Nezvalově Manon Lescaut.

K divadlu ho přivádí mnoho zážitků z dětství. Jako dítě vášnivě poslouchal rozhlasové hry. Mezi nezapomenutelné zážitky patří také báječné inscenace dětských oper a baletů v Brně v choreografii Ivo Váni Psoty. Při návštěvě Prahy ho fascinují Vlasta Burian a V W. Tajně hltal knihy z edice DP, bratry Čapkovy i poezii.

K výtvarnému umění Polášek přičichl v tiskárně, kde byl jeho tatínek spolumajitelem. Tam se tiskly knihy Moravského kola spisovatelů, jezdili sem ilustrátoři na domluvy a korektury a samozřejmě zvali na vernisáže.

V roce 1957 v jeho režii představuje Blanenské divadlo veřejnosti Goldiniho Sluhu dvou pánů. V roce 1957 kabaret Brejle a Nezvalovy Milence z kiosku. Suchý-Šlitr je poprvé uveden v roce 1963 „Hudební revue" Jonáš a tingltangl.

Po osmileté pomlce začíná v tuhých časech normalizace druhá epocha divadla, a to Voskovcem a Werichem: Caesar. Ale začínají i každoroční svízele před různými porotami. Přesto téměř rok co rok jedna nová inscenace. V roce 1972 (a 1975) Gogol. Napřed Revizor, pak Ženitba. V roce 1977 Čapkové, Ze života hmyzu. Po malém oddechovém času další V W v roce 1979 – Těžká Barbora a v roce 1980 další Suchý a Šlitr – leporelo Vyvěste fangle.

V roce 1982 Hrabal (Bambini di Praga). Soubor jezdí po festivalech. V roce 1983 a dále: Kuře na rožni, 2× Suchý –Havlík a to už je zase úspěch. V roce 1989 vypukl v Hronově a pak i v Blansku skandál ke hře Příliš horká lázeň Vladimíra Majakovského. Přichází listopad 1989 a vše je rázem jinak. Následuje celá řada her, inscenací, výstav a úspěchů. Připomeňme jen některé: 2000 – Elektrická puma. 2001 – komediální jevištní balábile z her Ivana Vyskočila Hamlet 2001 a Meziřečí. 2001 – montáž textů I. Vyskočila: Haprdáns. 2002 – Soirée aneb Concerto grosso. 2004 – Grand aneb Semafor má zelenou. 2006 – Neil Simon: Vstupte! 2007 – Michal /Hrabal/ Bednář: Fragmenty. Režisér, scénograf a výtvarník Jiří Polášek je spojen s Blanenským divadlem. Není podstatné, že začínal v Divadle pracujících Metra, posléze byl v DS ZK ČKD Blansko a v devadesátých letech v Blanenském divadle. Podstatné je, že od roku 1955 s malými přestávkami žije divadlem dosud.

Město Blansko udělilo v pátek 5. března 1993 poprvé Cenu města Blanska za kulturu. Richardu Polanskému, Blanenskému divadlu, Jiřímu Poláškovi a Smíšenému pěveckému sboru Rastislav.

PAVEL SVOBODA