Osobnosti: VYSKOČIL, Ivan, prof. PhDr., divadelník, psycholog, pedagog

Datum narození: 27.4.1929
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 28.4.2023
Místo úmrtí: Praha

Mnoho let byl lektorem a porotcem pražských maloforemních přehlídek a Autorského semináře KD h. m. Prahy, dále Šrámkových Písků apod.

Na DAMU vystudoval herectví a režii, na filosofické fakultě UK psychologii a filosofii.
Koncem padesátých let působil jako externí – a zároveň zakládající – pedagog psychologie, psychohygieny a pedagogiky na DAMU, kam se vrátil až po listopadové revoluci.
1957–1958 spolu s Jiřím Suchým působil jako protagonista text-appealových večerů v Redutě, které iniciovaly vznik hnutí divadel malých forem.
1958–1962 byl spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí a prvním uměleckým vedoucím její činohry.
Spolu s J. Suchým napsal hry Kdyby 1000 klarinetů, Faust, Markéta, služka a já,
s Pavlem Koptou a Milošem Macourkem Smutné vánoce,
s Václavem Havlem Autostop aj.
1964–1990 založil a působil jako hlavní autor, herec a režisér originální autorské scény Nedivadlo,
např. Poslední den, Blbá hra, Meziřeči, Nehraje se, Kurs, Rekurs kursu, Evokace, Malý Alenáš, HAPRDÁNS, Cesta do Úbic aj. Jeho hlavními partnery v Nedivadle byli Pavel Bošek, Vlasta Špicnerová a Přemysl Rut. Nedivadlo bylo častným hostem amatérských přehlídek natradičního divadla, mj. též Šrámkova Písku.

V 60. letech 20. století byl znám jako spisovatel (Vždyť přece létat je snadné, Kosti, Malé hry, Ivan Vyskočil a jiné povídky), jeho povídky byly i následující desetiletí hojně přednášeny a byly též častou součástí komponovaných pořadů scén MJF.
V 60. letech spolupracoval také s rozhlasem (autor her: Návštěva čili návštěva, Příhoda, Cesta do Úbic aj., účinkoval ve volných autorských pořadech jako Gramotingltangl, střídavě s Jiřím Suchým, nebo Jen tak, spolu s Emanuelem Fryntou).

S nastolením normalizace se stal učitelem a vedoucím literárně dramatického oboru na LŠU pro pracující, kde ovlivnil řadu osobností malých scén amatérských i pozdějších profesionálních divadelníků, a dále se věnoval svému Nedivadlu.
Od 60. do 80. byl častým a inspirativním členem mnoha porot amatérských přehlídek, včetně Šrámkova Písku, spolupracoval i přímo s amatérskými soubory,
1960-1965 byla např. velmi známá Vyskočilova spolupráce (i jako spoluautor) s Ochotnickým divadlem Domova výchovy mládeže ("pasťáku") na Obořišti a jeho vedoucím, autorem a režisérem, psychologem Zdeňkem Taxem. Václav Havel pro toto divadlo poprvé použil označení "nedivadlo", které později Vyskočil převzal do názvu svého souboru.

Od 1990 se téměř výhradně zabývá studiem a výzkumem na DAMU. Získal profesuru v oboru autorské tvorby a
1992–2003 vedl Katedru autorské tvorby a pedagogiky, kde učí i nadále, zejména dialogickému jednání, autorskému herectví a autorskému čtení.
2003 se tamtéž stal ředitelem nově vzniklého Ústavu pro výzkum a studium autorského herectví.

Příležitostně vystupoval i ve filmu (O slavnosti a hostech, Prodavač humoru, Akumulátor, Král Ubu, Kytice, Mazaný Filip aj.),
je autorem několika odborných studií, např. Výuka herectví jako psychoterapeutická možnost, Činnost hodnotitelů dramatického uměleckého projevu z některých hledisek psychologie, a po celou dobu se zabýval možnostmi divadla, herectví a hry ve výchově a psychoterapii.

Bibliografie:
ČUNDERLE, Michal: Dobrý chlapec Ivan Vyskočil čili Panu učiteli a panu šéfovi s láskou. Amatérská scéna 2004, č. 1, s. 13-14.

HAVEL, Václav: Divadlo, které neví, že je divadlem. Divadlo 1962, č.7, s. 58-60.

MUSILOVÁ, Martina: Milý profesore, mějte se a dařte se! Amatérská scéna 2009, č. 1.

ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava: Když se řekne Nedivadlo, ozvěna zní Ivan Vyskočil. Rozhovor k 70. narozeninám. Amatérská scéna 1999, č. 2, s. 34-35.


AS 1966/9, s. 13; 1984/11, s. 4; 1992/10, s. 14;, 11, s. 10.