Osobnosti: URBANOVÁ, Alena, divadelní kritička, Praha

Datum narození: 29.1.1923
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 11.7.2008
Místo úmrtí: Praha

URBANOVÁ, Alena,dramaturgyně, divadelní kritička a teoretička, Praha
197x,198x spolupracovala s ÚKVČ
1991 – 1994 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo
2000 – 2003 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo

Alena Urbanová (rozená Vyskočilová, tatínek ochotník, hrající o nedělích prince Na Slupi, strýček Quido Maria Vyskočil, autor populární prvorepublikové budoárové četby) dospívala v liberálním ovzduší sklonku první republiky, přátelila se s dcerou Josefa Čapka Alenou, poznala i jejího proslulého strýce – jak byl slavný, tak byl měkký, vzpomínala po půlstoletí tehdy šestnáctiletá slečna na Čapkovo podání ruky – milovala Osvobozené (odtud asi pocházel její kriticky přátelský vztah k S Š, v nichž viděla pokračovatele V W) a Burianovo Déčko.
Protektorátní maturita, po válce studia dramaturgie na DAMU pod křídly křemičitého Františka Götze, pak redaktorka Divadla, od sezony 1954–55 dramaturgyně Realistického divadla v čase, kdy se »MCHATRČ« pokoušela zbavit lži oblečené do pravděpodobných šatů, od počátků šedesátých let kritička, nejprve Kulturní tvorby a pak Divadelních novin, po normalizačním zákazu časopisu na chvilku dramaturgyně Divadla Na zábradlí, potom směla dlouhých dvacet let veřejně působit jen příležitostně jako porotkyně amatérských přehlídek.
Alena Urbanová měla výjimečné literární nadaní. Její »zprávy« o divadelních představeních dokázaly čtenářům zprostředkovat i jejich atmosféru a vůni, a kdo je četl, jako by na těch premiérách sám byl. Dovedla, co málokterý kritik: exaktně, a přitom »básnicky« popsat něco tak unikavého, jako je herecký výkon. Divadelníci ji měli rádi, říkali jí ta hodná, protože se vždy snažila spíš pochopit než odsoudit a jízlivost nebo ironie jí byla cizí. Když jsme v roce 1992 obnovovali Divadelní noviny, žádali jsme ji, aby do toho šla s námi alespoň jako autorka. Nechtělo se jí moc, bránila se, že v průběhu vynucené normalizační pauzy ztratila s českým divadlem kontakt, ale čas od času se nám přece jen podařilo pár jejích recenzí ulovit, posléze pro nás dokonce napsala na pokračování Pět pohlednic ze ztracených krajin – pět vzpomínek na svůj zmizelý svět. Do série portrétů hereckých legend šedesátých let se ale pustila s chutí, celkem jich vzniklo sedmnáct, poslední byl věnován Rudolfu Hrušínskému. Když jej dopsala, řekla prý rodině: tím končím. Zemřela pár dní na to, 11. července 2008. (Jan Kolář, Divadelní noviny)

Bibliografie:
CÍSAŘ, Jan: připomenutí jubilejní (Alena Urbanová) . Amatérská scéna 2007, č. 6, s. 10


AS 1982/2, s. 14; 2002/6, s. 27-informace

Archivy:
Kart. ÚKVČ 70.a. 80. léta