Osobnosti: DOSTALOVÁ, Leopolda, herečka ND

 
  Datum narození: 23.1.1879
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 17.6.1972
Místo úmrtí: Praha
 
  Od mládí hrála s poděbradskými ochotníky, v 18 letech dostala roli chovanky penzionátu ve hře Elišky Peškové Uvězněna o chlebě a vodě. "Byl to vlastně sólový výstup, ve kterém se herečka mohla skutečně "vyřádit". Představení byl přítomen Jaroslav Kvapil, který mladé dívce řekl, že má opravdový talent, a zřejmě také on způsobil, že asi za rok mohla Leopolda Dostalová začít studovat u jeho ženy, Hany Kvapilové….té se líbila Dostalové houževnatost, s jakou přistupovala ke studiu. A byla to jistě ona, kromě režiséra Josefa Šmahy, kdo upozornil na mladou herečku vedení Národního divadla, což přineslo Leopoldě Dostalové pozvání ke zkoušce a později k pohostinskému vystoupení 1. září 1901 v Maryši. (Hutařová, s. 8-9)

Sestra režiséra Karla Dostala se s celou rozvětvenou rodinou jako dítě přestěhovala do Poděbrad, kde její otec Leopold se stal ředitelem cukrovaru. Leopolda Dostalová se narodila v Praze jako dcera herečky, která pod pseudonymem Marie Horská působila v Prozatímním divadle. Od matky převzala představu o herectví jako službě vlasti a své poslání oddaně plnila celých 60 let.

1896 si poprvé si vyzkoušela svůdný pocit stát na jevišti právě s poděbradskými ochotníky v Jiříkově divadle. Šlo o naivní a zapomenutou komedii Pan senátor.
Zpočátku hrála nejvíc role naivek, protože to byl obor pro mladou začátečnici nejvhodnější, ale sama vzpomíná, že ve svých začátcích byla vždy velmi radostně potěšena, když u ochotníků vůbec dostala nějakou roli.

11. července 1897 se na pohlednou Leopoldu usmálo štěstí - hrála v aktovce Elišky Peškové Uvězněná o vodě a chlebě. Na představení byl náhodou přítomen Jaroslav Kvapil. Po představení slavný dramatik a režisér mladé ochotnici řekl: „Troufal bych si tvrdit, že máte talent”.

Po ochotnických začátcích se školila soukromě u Hany Kvapilové.
1899 debutovala na profesionální scéně u ředitele K. Švandy ve smíchovské Aréně.
1901 v září vystoupila na zkoušku v ND v odpoledním představení v titulní roli Maryši a od 1.10. 1901 byla angažována.
Členkou ND byla s dvojím krátkým přerušením až do penze v r. 1959 a do r. 1969 zde vystupovala pohostinsky.
1969-1971 hrála v Divadle za branou.

Patří ke slavné generaci Eduarda Vojana, s nímž vytvořila celou řadu postav, a to zejména po smrti Kvapilové, kdy převzala většinu jejích rolí. Byla vynikající představitelkou dívčích a později zralých ženských postav v Shakespearových hrách (Ofélie, Julie, Viola, Porcie, Lady Macbeth). Za své dlouhé kariéry ztělesnila množství velkých tragických ženských postav. Hrála antické hrdinky (Eurípidés: Medea, Sofoklés: Elektra, Antigona), byla první českou Johankou z Arku ze Shawovy historické hry Svatá Jana.
Vystupovala v řadě inscenací klasických i současných českých a ruských her (Mína, Jaroslav Hilbert: Vina, Královna Kunhuta, Jaroslav Hilbert: Falkenštejn, Drahomíra a Ludmila, Josef Kajetán Tyl: Drahomíra a její synové, titulní role v Gorkého Vasse Železnovové atd.).
Velkou část její tvorby zaujalo hraní rolí ze současného světového repertoáru. Vystupovala ve hrách dramatiků O'Neilla (Kristina, Smutek sluší Elektře), Vladimira Vojnoviće (Matka, Matka Jugovičů) a jiných. Jako Nora ve stejnojmenné hře Henrika Ibsena se představila i na zájezdech v Polsku, Jugoslávii a hrála ji také v Bratislavě.
Byla první představitelkou některých velkých ženských postav z her K. Čapka. Za svého působení na Vinohradech (1920-24) vytvořila Emilii Marty (Věc Makropulos), v roce 1938 byla první představitelkou Matky, kterou Čapek napsal právě pro ni. Dostalová ztělesňovala ženy s tragickým osudem, přitom však činorodé, znalé své ceny, které se chtějí postavit mužům po boku jako rovné s rovnými, ženy toužící zvítězit nad životními překážkami. Dostalové ženy měly v sobě cosi monumentálního. Její postavy prožívaly těžké okamžiky, bojovaly, trpěly. Všechny své role vytvářela s patosem, jemuž odpovídala výbušnost drsného hlasu a dynamická gestika.

Prvním jejím manželem byl operní pěvec ND Václav Kliment a po jeho smrti se v roce 1919 znovu provdala za sochaře K. Dvořáka. Bratr Adolf Dostal byl spisovatelem. Ve spolupráci s druhým bratrem, divadelním hercem a režisérem ND K. Dostalem, vytvořila nejednu svou významnou roli.
 
  Bibliografie:
DOSTALOVÁ, Leopolda: Tragédka, Nové české divadlo 1918-1926, 1927, s. 110
DOSTALOVÁ, Leopolda: Herečka vzpomíná, 1960


Životopisné:

ENGELMUELLER, Karel: Leopolda Dostalová, 1929

HUTAŘOVÁ Ivana: Národní divadlo. 33 portrétů. Praha, Petrklíč 2001. 282 s. kDÚ: M 9618

JANSKÝ, E.: Národní umělkyně Leopolda Dostalová, 1948,

LANGR, Ladislav, Poděbrady: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. březen 2008.

Národní divadlo a jeho předchůdci, 1988, s. 81-3

VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců, 1967, s. 160-5

WALTROVÁ, Marie: Herci lásky a osudu, 1995, s. 47-9
 
 

Související Geografické celky

 
 

Související Soubory

 
 

Související Bibliografie

 
 

Související Kalendárium

 
 

Související Obrázky

Poděbrady, Deník Milana Zadiny, výpisy o Leopoldě Dostalové s. 1, 1898
Poděbrady, Jiří, SDO, Písmákova dcera - plakát, 1896
Slaný, SDO, Pěst - plakát, 1921


 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':
 
Slaný, SDO, Pěst - plakát, 1921