Osobnosti: BUBENÍČEK, Ota, výtvarník LD

Datum narození: 31.10.1871
Místo narození: Uhříněves (Praha-Uhříněves)
Datum úmrtí: 10.9.1962
Místo úmrtí: Mladá Vožice

1899-1904 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a věnoval se především krajinomalbě. Od studií patřil k umělcům, kteří svým zájmem o loutkové divadlo pomáhali zvyšovat jeho uměleckou úroveň.
Na Akademii hrával v kruhu svých přátel (společně s malířem V. Skálou) maňáskové taškařice.

1905 se pokusil společně s K. Štapferem o vydání souborů dekoračních archů pro rodinné loutkové divadlo. Navrhl předlohy exterierů, ale k realizaci toho vážného pokusu o seriovou výrobu tištěných dekoraci však nedošlo, protože se nenašel nakladatel.

Před první světovou válkou založil a do pol. 30. let vedl loutkové divadlo Sokola Vinohrady.

1910 namaloval dekorace pro rodinné divadélko sochaře Hanuše Folkmana.
1913 se návrhem dekorací salonu zúčastnil vydání tzv. Dekorací českých umělců (1913), které výrazně podnítily zájem veřejnosti o malá rodinná divadélka.
1914 byl spoluzakladatelem Loutkového divadla Umělecké výchovy, které působilo v Národním domě na Vinohradech, kde zejména ve 20. letech patřil k významným oporám souboru. V těchto létech zde navrhl a realizoval téměř všechny dekorace (F. Škroup: Dráteník, J. Vrchlický, A. Kraus: Johanes doktor Faust, K. Mašek: Kámen mudrců, J. K Tyl: Tvrdohlavá žena, V. Sojka: Brokát, princ z pohádky, J. Průcha. Kašpárek ministrem ad.) k 350 inscenacím. Uplatnil se zde i jako výrazný loutkoherec-recitátor. V souladu se svým chápáním loutkového divadla jako důležitého fenoménu estetické výchovy dětí se především snažil o harmonické vyznění barevného a kompozičního vyznění scény. Svou tvorbou významně ovlivnil řadu amatérských loutkářů.

1928 spolu s Františkem Cínou Jelínkem a Josefem Fialou autorem opony Vlast pro jeviště sokolovny ve Svratce

1940 získal Čestný diplom Loutkářského soustředění za zásluhy o české loutkářství.

1946 byl na VIII, sjezdu zvolen čestným předsedou Loutkářského soustředění.

Ota Bubeníček (1871 Uhřiněves -1962), krajinář, jenž v letech 1899-1904 studoval na pražské AVU u Julia Mařáka. S oblibou maloval daleké výhledy do kraje, pod vysokou, barokně mračnou oblohou.
Zpracoval Bronislav Pražan

Bibliografie:
Bibliografie:
Autorské práce:

Jubilejní vzpomínka na Sokol Vinohrady. Praha 1936.
Ze vzpomínek Mistra Bubeníčka. Československý loutkář 11, 1961, s. 256.

Životopisné:
BLECHA, Jaroslav: Rodinná loutková divadelka, Brno 2009, s. 24, 36, 110

DUBSKÁ, Alice: Text hesla pro Databázi ČAD. Rkp. 2004.

DUBSKÁ, Alice: Umělecká výchova ze zorného úhlu historie. Československý loutkář 25, 1975, s. 7.

DUBSKÁ, Alice: České ochotnické loutkářství v letech 1918-1945. In Cesty českého amatérského divadla, 1998, s. 140.

KNÍŽÁK, Milan: Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla... Díl I. Nucelus HK 2005, s. 137-138.

Nesign.: 125 výročí narození akad. malíře - krajináře Oty Bubeníčka. Loutkář 46, 1996, s. 220.

SKÁLA, Vít: Historie Loutkového divadla Umělecké výchovy, 1966. Rukopis v Knihovně Divadelního ústavu v Praze.

SMAŽÍK, František: Za Otou Bubeníčkem. Československý loutkář 12, 1962, s- 217.

TOMAN, P.: Nový slovník československých umělců. 1947, s. 113.

VALENTA, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 10, 166, 167, 372

Archivy:
Mladá Vožice, Památník Mladovožicka, 35 let loutkářství v Mladé Vožici, 1964

Praha, Divadelní oddělení Národního muzea v Praze: složka scénických návrhů z Umělecké výchovy

Hlasový projev O. Bubeníčka zachycen na gramofonové desce Ultraphon E 10867.