Osobnosti: ULLIK, Hugo, malíř

Datum narození: 14.5.1838
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 9.1.1881
Místo úmrtí: Praha

Vytvářel obrazy - pomníky dávné minulosti (Karlštejn vyšel jako barvotisk). Později se stal malířem divadelních dekorací v Praze, pak v Plzni a Bratislavě.

1865 namaloval pro ochotníky v Berouně oponu (v městě vyrostl).
1872 oponu pro Nymburk (pohled na město)

Hugo Ullík (1838 Praha – 1881 Praha) byl malířem, ilustrátorem a scénografem, autorem romantických dekorativně pojatých krajinomaleb. Studoval pražskou a mnichovskou AVU. V duchu vlasteneckého zaujetí zobrazoval zejména české hrady, zámky a další pomníky dávné minulosti (Karlštejn vyšel jako barvotisk). Později se stal malířem dekorací Prozatímního divadla v Praze a působil i v Plzni a Bratislavě. Maloval také dekorace pro ochotnické spolky, mj. v Lounech a Mladé Boleslavi.
Zpracoval Bronislav Pražan

Ottův slovník naučný:
Hugo Ullik, český malíř, ilustrátor a scénograf, žák pražské akademie za Maxe Haushofera (*1811 – †1866).
Autor romantických krajinomaleb dekorativně pojatých. V duchu vlasteneckého zaujetí zobrazoval zejména české hrady, zámky (Karlštejn, Orlík, Křivoklát, Střekov, Bezděz) a další pamětihodnosti (ilustrace pro časopis Květy a Světozor).
Již roku 1860 vystavil v Praze na jarní výstavě Krasoumné jednoty krajinu Doubí, v roce 1868 první větší malbu Bezděz.

Ullik se stal se malířem divadelních dekorací v Praze, pak v Plzni a Prešpurce (Bratislavě),
1868 namaloval divadelní oponu a dekorace pro divadlo v Berouně, v němž vyrůstal,
divadelní dekorace 1878 namaloval pro divadelní sál SDO v Kouřim, vytvořil dekorace i pro divadlo v Lounech a Mladé Boleslavi.

Od 1874 žil v Mnichově. Odtud vycházel do Alp a maloval akvarelem neb kvaší krajiny v Ramsau, Ruhpolding a náladově přihrocené motivy Večer na jezeře podle vzoru Haushoferova, poněkud pestře zbarvené, ne vždy skutečně vzdušné. Smysl pro realistický detail je v jeho pracích zřetelnější než u mnoha jeho současníků a také zbarvení, zvláště menších studií podle přírody, je často pravdivější, než na velkých obrazech, které se tehdy malovaly z hlavy a nikoli na základě barevných studií vytvářených v přírodě.

Bibliografie:
NÁRODNÍ divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, s. 539.

TOMAN, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, Tvar 1950, II.díl, s.618.

VALENTA, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 226, 227

Archivy:
MUZEUM Českého krasu:
Plakáty SDO; opona H. Ullika 1865, foto, knihovna SDO v Berouně.